Budou dovolené na jihu Španělska zdražovat?

7. února 2017 14:59

Barcelona a Baleárské ostrovy mají oficiálně problémy s turisty. Je jich tam prostě moc. Na jednu stranu to přináší peníze a pracovní místa, na druhou stranu to zvedá ceny včetně nemovitostí. Život místním komplikují i samotné davy cizinců, které mnohdy spíš připomínají hejna kobylek.

Foto: www.pixabay.com Barcelona má "jen" 1,5 milionu obyvatel. Ale každý rok do města přijede více než osm milionů turistů.

Loni začala na Ibize a ostatních Baleárských ostrovech platit turistická daň dvě eura za osobu a noc. Letos radní v Barceloně rozhodli o tom, že nové hotely se budou stavět dále od centra a zavedli omezení pro ubytování v soukromí prostřednictvím Airbnb. Důvod je v obou případech stejný: turistů je tolik, že pomalu nezbývá místo pro místní, kteří navíc v sezóně žijí prakticky v prostředí jednoho velkého večírku. Což zjevně dlouhodobě nebaví ani Španěly, kteří jinak s oslavováním nemají problémy. Na Baleárách ještě k tomu statisíce turistů poznamenávají přírodu a především vyčerpávají zdroje vody. Co to může znamenat pro vývoj cen dovolených v této zemi?

Pro předpověď vývoje je potřeba rozdělit informace z Iberského poloostrova rozdělit na dvě skupiny. Jednu představuje „pohled obyvatele“, druhou „pohled přírodní“.

Pohled obyvatele

Z hlediska obyvatele Barcelony – a není důvod domnívat se, že v ostatních turistických centrech na španělském středomořském pobřeží je to jinak – jsou důležité dvě věci. Kvalita jeho života a městská kasa. Protože do jisté míry se dá tolerovat nekomfortní život v průběhu turistické sezóny, když se jeho finanční přínos promítne do toho, jak se ve městě celkově žije. Čili jde o vztah v zásadě obchodní. Jenže to zároveň vytváří zásadní limit pro soužití místních s turisty.

Čím více turistů přijede, tím více peněz v místě utratí. Ale zároveň si tím více ukrojí z životního prostoru místních a tím více ovlivní podmínky jejich života. Opravené chodníky, laciné a moderní metro a další příjemné skutečnosti totiž kromě nutnosti prodírat se davy turistů znepříjemňují také vysoké životní náklady. (Kdo neví, jak mohou být turisté obtížní, nechť si v létě zkusí v Praze projít Královskou cestu, nebo projít Melantrichovou ulicí na Staroměstské náměstí. Barcelona má přitom jen o málo víc obyvatel než Praha, ovšem turistů přijede ročně do Prahy necelých šest milionů, ale do Barcelony více než osm milionů. Žebříček návštěvnosti měst je zde.) A právě růst cen bydlení přiměl tamní radnici k zásahu.

Za stoupajícími cenami bydlení totiž stojí popularita původně „sdíleného bydlení“, z nějž se prostřednictvím služeb jako Airbnb stal dávno byznys. Takže Barceloňané mají čím dál větší potíže s tím, kolik bydlení stojí, protože čím dál více majitelů své kapacity pronajímá turistům. Situace ještě zhoršuje to, že „sdílející“ ubytovatelé neodvádí platby eráru tak, jak to musí dělat oficiální ubytovací zařízení. Opakuje se tak vývoj z Berlína, kde je ze stejného důvodu nedostatek bytů pro místní lidi. Airbnb se samozřejmě proti omezením od radnice ohrazuje. Stejně tak se ohrazuje i asociace barcelonských hotelů, které se nelíbí, že radnice už nechce v centru další hotely. Tomu, kdo nechápe odpor místních proti dalším hotelům v centru, může opět pomoci procházka po centru Prahy. Hotelů je tam spousta, kancelářských domů také, ale obytných domů je čím dál méně. Bydlet ve skanzenu pro turisty, kde je hlava na hlavě, prostě není nic příjemného.

Dá se tedy předpokládat, že kroky barcelonské radnice inspirují radní v dalších městech turisty přecpaného jihu Španělska. A postupně začnou turistům přitahovat šrouby, protože jinak je nespokojení obyvatelé také nemusí příště zvolit. Řečeno ekologickou terminologií, ve Španělsku se dá předpokládat, že nastoupí cestu „trvale udržitelného turismu“.

Pohled přírodní

V tomto případě není vlastně co vysvětlovat. Jestliže dochází na Baleárských ostrovech pitná voda, je jasné, že její cena půjde nahoru. Tím spíš, že ani kontinentální Španělsko nepatří mezi země, jež mají vody na rozdávání. Úřady zatím zkoušejí na turisty osvětu, aby vodou neplýtvali. O tom, jak bude jejich kampaň úspěšná, se zatím dá jen spekulovat.

V každém případě od loňska návštěvníci ostrovů platí dvě eura turistické daně za noc. Ta by měla úřadům přinést prostředky na „zachování přírodních zdrojů“. Jak přesně to zachování představují, není zřejmé. Zřejmé však je, že na opravy vodovodního potrubí ostrovy potřebují asi 40 milionů eur, tedy přes miliardu korun. Podle odhadů tamní vlády by tato daň měla přinést 60 až 70 milionů eur za rok. Takže i když loni začala daň platit až od července, na opravy vodovodů už by měly mít Baleáry zřejmě vyděláno.

Ani to však neznamená, že problém s vodou bude vyřešen. Stejně jako omezení sdíleného ubytování nesníží hned ceny bytů v Barceloně. O davech turistů nemluvě. Takže se dá předpokládat, že ceny dovolených ve Španělsku budou zvolna růst i nadále. Určitě do té doby, než se větší část turistů neodváží vyjet zase do islámských zemí kolem Středozemního moře. A je dost možné, že španělský příklad budou následovat i jiné země. Třeba Řecko chce zavést turistickou daň od roku 2018.

(res)

Vytisknout