KOMENTÁŘ: Sněmovnou obchází legislativní zombie: novela zákona opět nic neřeší

11. září 2015 12:32 / Aktualizováno 11. září 2015 12:46

Na první pohled by se mohlo zdát, že je konečně důvod k oslavě. Ve Sněmovně se chýlí ke konci projednávání novely zákona 159/1999 o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu. Toho zákona, jehož dosavadní podoba připravila o peníze stovky, ba tisíce klientů zkrachovalých cestovních kanceláří.

Ale pozor, ohňostroj ještě neodpalujme. Jestli totiž novela projde takzvaným třetím čtením v předložené podobě, pro spotřebitele se nezmění nic. Alespoň ne k lepšímu.

Předložený návrh by se totiž dal označit jako „legislativní zombie“. Místo toho, aby nechal prastarý zákon definitivně „vrátit do hrobu“, činí jej „nemrtvým“. Nijak totiž neřeší jeho starou známou největší slabinu: vztah mezi výší pojistného limitu, který si cestovka sjedná v pojišťovně, a faktickou výší škody v případě krachu.

Už teď sice existuje řada právních výkladů a verdiktů poplatných státní moci, které konstatují, že pojišťovna musí vždy vyplatit škodu celou. Připomeňme si třeba zamítavá rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ve věci žádostí některých členů spolku Krachy cestovek o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Nesoulad českého zákona s příslušnou evropskou direktivou neuvedl do pořádku ani nedávný nález Ústavního soudu. České obecné soudy také dosud ignorují rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Ten v záležitostech týkajících se jiných států EU opakovaně konstatoval, že v podobných případech, k jakým dochází u nás, je za poškození spotřebitelů odpovědný stát jeho nekvalitní zákony.

Pojišťovny by podle projednávané novely měly nově platit v každém případě. Ty už ale jasně řekly, že než přijmout takové riziko, raději cestovky nebudou pojišťovat vůbec.

Mohou to samozřejmě být jen silná slova. Proslýchá se však, že probíhají intenzivní jednání se zajišťovnami (jakýmisi pojišťovnami pojišťoven), a žádná z nich by do podobného hazardu nešla rovněž. A to už je pro pojišťovny opravdu pádný argument.

Novela zákona obsahuje sice také možnost doplnit ochranné mechanismy o institut bankovní garance, proč by ale měly jít banky do rizika, které pojišťovny odmítají, to nikdo nevysvětlil. Vzhledem k tomu, že pojišťovny i banky používají stejný výrobní nástroj – tedy naše peníze – i jejich uvažování je hodně podobné.

Pojišťovny by podle novely měly dostat ještě jednu možnost: samy nastavit pojistný limit a doufat, že jej odhadly správně. V praxi by to nejspíš nebylo dosavadních 30 procent loňských tržeb cestovky, ale třeba 100. Nebo ještě raději 120, jistota je jistota.

Takový postup také není nereálný. A existují už i odhady jeho dopadů: nemuselo by jej přežít 40 procent cestovek.

To je také důvod, proč pojišťovny a cestovní kanceláře, dříve alespoň v médiích nesmiřitelní rivalové, nyní nacházejí společnou řeč. Novela se nelíbí ani jedněm, ani druhým.

A není žádný důvod, proč by se měla líbit nám, klientům. Vynucená větší opatrnost pojišťoven by nepochybně zdražila zájezdy. Jako by nestačily devizové intervence ČNB.

Abyste zdražení nějak kompenzovali, možná si k Vánocům koupíte zájem se slevou za First minute. Vaše cestovka bude tou dobou ještě řádně pojištěná podle dosavadních pravidel, smlouvy dobíhají nejčastěji začátkem následujícího roku – nejpozději před zahájením letní sezóny. Až pak se ukáže, že patří mezi těch 40 %, takže v létě nepojedete nikam.

Možná dostanete peníze zpět, možná ne. Ostatně jako dosud.

Rudolf Marek

Vytisknout