Z ARCHÍVU: Před třemi lety padla CK Dolce Vita

23. července 2015 10:02

V červenci 2012 zkrachovala cestovní kancelář Dolce Vita. Její pád nebyl z hlediska počtu postižených klientů naštěstí ničím výjimečný. Zajímavý byl ale z jiného důvodu, působili v ní totiž manažeři velké cestovky Sunny Days, která zbankrotovala o dva roky dříve. Média proto Dolce Vita nazvala převlečenou Sunny Days.

Repro: Krachy cestovek.cz CK Dolce Vita je i tři roky po bankrotu stále na facebooku.

Pražská CK Dolce Vita vyhlásila úpadek po necelých dvou a půl letech existence 23. července 2012. Zhruba stovku českých turistů měla v Tunisku, dalších 200 lidí už neodjelo na zakoupený zájezd. Těm vracela peníze Česká podnikatelská pojišťovna.

Cestovka se podle vyjádření jejího šéfa Kamala Jabeura dostala do potíží kvůli souhře několika faktorů. Hlavní destinace, tedy Tunisko, Džerba a Egypt, se prý potýkaly s velkým nezájmem ze strany klientů v důsledku takzvaného arabského jara. A nezanedbatelný byl rovněž vliv globální krize.

Bankrot také opět ukázal na mezery v zákoně 159/1999 o cestovním ruchu. „Dolce Vita je převlečenou CK Sunny Days, která padla dříve. Stojí za ní titíž lidé. Přitom v cestovním ruchu nesmí podle zákona podnikat ten, kdo během pěti let měl za sebou krach CK. Přesto od živnostenského úřadu a ministerstva pro místní rozvoj koncesi dostali. V ČR si zjevně lze cestovky zakládat a pokládat podle libosti,“ napsal před třemi lety server Novinky.cz

Dolce Vita byla podle Novinek zapsána do obchodního rejstříku v únoru 2010, pouhý měsíc po tom, co zkrachovala CK Sunny Days.Majitelem cestovní kanceláře Dolce Vita je Kamal Jabeur, který v minulosti šéfoval také moravské pobočce cestovní kanceláře Sunny Days,“ upozornila Česká televize.

Další spojkou byla odpovědná zástupkyně Dolce Vita Šárka Holakovská, která v Sunny Days působila jako ředitelka. Podle informací iDnes.cz se v oboru mluvilo také o tom, že jedním z majitelů Dolce Vita je i podnikatel tuniského původu Ridha Ben Ahmed, původní poloviční vlastník Sunny Days. On to popíral, jeho jméno se nicméně objevilo mezi zaměstnanci Dolce Vita, jimž úřad práce hradil ušlou mzdu.

Pád Dolce Vita poukázal ještě na další velké díry v zákoně, který upravuje podnikání v cestovním ruchu. Ne všichni poškození klienti se totiž dočkali odškodného. Smůlu měl pan Tylč z Ostravy, jehož příběh zveřejnil televizní pořad Černé ovce. Cestovka mu dva dny před odletem zrušila zájezd na Krétu a záhy zkrachovala.

Své peníze už Libor Tylč nedostal. Podle pojišťovny na ně prý neměl nárok, protože zájezd byl zrušen ještě před vyhlášením úpadku. Bohužel takových případů, kdy cestovky stihly stornovat zájezdy, nevrátily peníze, pak zkrachovaly a pojišťovny žádosti zklamaných klientů o náhradu ceny zájezdu nechtějí vyslyšet, jsou desítky.

Závěrem dodejme, že insolvenční návrh na sebe podal sám dlužník, avšak se zásadními nedostatky, chyběl v něm třeba seznam věřitelů, soud ho proto už v závěru července 2012 zamítl. Z přiložené účetní uzávěrky vyplynulo, že v roce 2011 cestovka prodělala přes 6,3 milionu korun při tržbách 65 milionů. O rok dříve vykázala tržby 36 milionů a ztrátu 2,7 milionu korun.

(rev)

Vytisknout