NAPSALI JINDE: Pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře může krýt i „narušení dovolené“

10. října 2014 00:27

Odborný časopis COT business přinesl ve svém říjnovém vydání v rubrice Téma měsíce článek Martiny Vampulové inspirovaný tím, že Ústavní soud nedávno rozhodoval spor klientky s cestovní kanceláří, ve kterém šlo o odpovědnost za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti v důsledku úrazu, který klientka utrpěla ...

Ilustrační foto

Portál Krachy cestovek.cz upřesňuje, že o případu ženy, která se po osmi letech soudních sporů dočkala odškodného za ochrnutí při zájezdu s CK Fischer, jsme psali už vloni v prosinci. Nejvyšší soud potvrdil verdikt, podle něhož cestovka musí ženě uhradit 400 tisíc korun a stejnou sumu i jejímu manželovi.

Nespokojený klient. Nelíbí se mu úroveň ubytování, výhled z hotelu, požadoval snídani formou bufetu a teď je servírovaná nebo je v hotelu nedostatečný přístup k internetu. Na to všechno i řadu další nesrovnalostí si může klient cestovní kanceláře stěžovat po návratu z dovolené. A možností je mnohem víc. V případě, že nebyly z hlediska klienta splněny podmínky, ke kterým se cestovní kancelář ve smlouvě zavázala, může se s ní dokonce soudit o náhradu škody. Lze takovým problémům předcházet? Tuto otázku si klade autorka článku hned v jeho úvodu.

Je pochopitelné, píše, že při prodeji zájezdu může některé služby ve finální destinaci cestovní kancelář ovlivnit jen do určité míry. Nicméně platí, že cestovní kanceláře odpovídají i za všechny své dodavatele, tedy například i ty, kteří zajišťují dopravu, organizují výlety v cílové destinaci či provozují hotel. Jedinou možností, jak se možným komplikacím při stížnostech klientů vyhnout, je uzavřít pojištění.

Podle časopisu COT business mají cestovní kanceláře mají de facto dvě možnosti: uzavřít profesní pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře nebo obecné pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře. Ačkoli se názvy obou produktů liší pouze jedním slovíčkem, existují mezi nimi výrazné rozdíly.

V článku to vysvětlil Štěpán Landík, člen představenstva ERV Evropské pojišťovny, která obě tato pojištění nabízí: „Pojištění obecné odpovědnosti cestovní kanceláře se vztahuje na škody na zdraví a majetku, za které odpovídá cestovní kancelář svým klientům. Pojištění profesní odpovědnosti pak řeší situace, kdy klient cestovní kanceláře neobdrží služby v rozsahu a kvalitě, která byla uvedena ve smlouvě o zájezdu. V obou případech odpovídá cestovní kancelář svým klientům i tehdy, pokud škoda vznikla v důsledku pochybení partnera, kterého cestovka využila při zajištění dané služby či byla způsobena pochybením zaměstnance cestovní kanceláře nebo osoby samostatně výdělečně činné, která s cestovní kanceláří spolupracuje.“

Rozdíl je tedy podle autorky jasný – zatímco obecné pojištění odpovědnosti zahrnuje jen škody na zdraví a majetku, profesní pojištění kryje i další případy, kdy si klient může stěžovat na nedodržení smlouvy. Podle autorky je proto velmi důležité tyto pojmy nezaměňovat a informovat se u pojišťovny, které pojištění přesně nabízí a jaké situace dané pojištění pokrývá.

Například UNIQA pojišťovna má v nabídce speciální produkt pojištění odpovědnosti pro cestovní kanceláře, informoval časopis. Toto pojištění se vztahuje jak na odpovědnost samotné cestovní kanceláře a jejich zaměstnanců, tak i na odpovědnost spolupracujících osob.

„Pojištění kryje případnou škodu na zdraví, majetkovou újmu i s nimi související nemajetkovou újmu. Případné finanční nároky klientů z titulu ‚narušení dovolené‘ však tímto pojištěním kryty nejsou,“ citoval časopis Evu Svobodovou, vedoucí oddělení marketingu a PR UNIQA pojišťovny.

Naopak pojištění profesní odpovědnosti cestovní kanceláře od ERV Evropské pojišťovny známé pod názvem ITQ Standard od samého počátku, tedy již od roku 2008, zahrnuje i kompenzaci za tzv. „ztrátu radosti z dovolené“. Ta se dnes podle nového občanského zákoníku nazývá „újma za narušení dovolené“, upřesnila autorka článku.

Pokud tedy cestovní kancelář například nedopraví své klienty do požadovaného letoviska, budou po ní moci požadovat nejen navrácení ceny zájezdu, ale i náhradu újmy za narušení dovolené, tedy určitou formu nemajetkové újmy. Náhrada této újmy by měla být hrazena zejména v případech, kdy je zájezd zcela zmařen nebo podstatně zkrácen. Například pokud rekreanti uvízli několik dní na letišti nebo byli ubytováni v nevyhovujícím hotelu, konstatuje autorka textu.

Neměla by však podle ní naopak dopadat na banální případy, jako například hodinové zpoždění letu. Stejně tak nejsou cestovní kanceláře povinny hradit újmu vzniklou v důsledku mimořádných situací, které nemohly předpokládat, jako je nepřízeň počasí nebo požár.

(red)

Vytisknout