Co skrývá minulost letos padlé cestovky Partner Alivia? Konkurzy a milionové dluhy

28. října 2013 23:52

Firmy napojené na cestovní kancelář Partner Alivia a její majitele v minulosti několikrát skončily v úpadku a zanechaly za sebou vysoké dluhy, o miliony korun přišel i stát. Přesto Alivia se souhlasem úřadů v čele s ministerstvem pro místní rozvoj dál nerušeně fungovala, aby letos v květnu zaznamenala jeden z největších pádů v cestovním ruchu za poslední roky.

Kontaktní údaje firmy Niko Centrum obsahují www adresu Alivia.cz

Redakce portálu Krachy cestovek.cz zjistila informace o starých dluzích při prověřování nejasné minulosti Alivie. Cestovka se totiž chlubila 15letou historií, i když společnost Partner Alivia s.r.o., které se týkal letošní krach, drží koncesi pro provozování CK teprve od ledna 2005.

Krachy cestovek.cz už minulý týden poukázaly na podivné okolnosti provázející bankrot Alivie, kdy její zástupci bezprostředně po úpadku skoro pětinásobně podhodnotili počty poškozených klientů, což je značně neobvyklé. Teď jsme se snažili zjistit, kam až sahají začátky cestovky.

První konkurz se táhl dlouhá léta

Pražské eseróčko Partner Alivia střídavě vlastnili, a stále ještě vlastní, manželé Blanka a Jiří Jilemnických. Jiří podle obchodního rejstříku opětovně převzal 100procentní podíl společnosti od své ženy Blanky na začátku letošního dubna, tedy asi měsíc před koncem cestovky.

Při našem pátrání po minulosti Alivie jsme narazili na firmu Alivia ECI, jejímž jednatelem i majitelem je právě Jiří Jilemnický. Dle živnostenského rejstříku tato firma získala oprávnění pro provozování CK v květnu 1998 a první pobočku si otevřela v pražské Žitné ulici další rok v lednu.  Cestovce se zřejmě dařilo, protože v listopadu následovala v Praze druhá filiálka.

Jenže v únoru 2001 přišel konkurz, který se táhnul dlouhých deset let. Soud totiž během řízení zrušil návrh na vyrovnání s věřiteli. Důvodem dle soudního usnesení z dubna 2010 byly třeba „závažné závady ve vedení obchodních knih“ nebo neoprávněné výběry hotovosti jednatelem. Nakonec však konkurz skončil uspokojením všech pohledávek.

Jelo se dál pod firmou Niko Centrum

Alivia ECI krátce po vyhlášení konkurzu zavřela pobočky a zároveň jí zaniklo živnostenské oprávnění. Nedlouho poté však na ní navázala firma Niko Centrum, která získala koncesi pro provoz CK v dubnu 2002. Na její propojení se značkou Alivia ukazují různé turistické portály, třeba Sopka.cz, kde v rámci starých kontaktů cestovky Niko Centrum figuruje web www.alivia.cz, jenž používala i letos zkrachovalá Partner Alivia.

Odpovědným zástupcem Niko Centra byla Blanka Jilemnická. Cestovka měla v Praze několik poboček, jednu i na adrese rodinného domu v pražském Braníku, který podle katastru nemovitostí patří Jiřímu Jilemnickému. Ani Niko Centrum nevydržela příliš dlouho – do konkurzu spadla v květnu 2005 a tentokrát věřitelé včetně státu těžce krváceli.

Stát přišel o miliony

Cestovce se podle dokumentů z evidence úpadů podařilo nahromadit skoro 16milionový dluh, přičemž zpeněžení majetkové podstaty vyneslo pouhých 766 tisíc. Drtivá většina věřitelů se tak po pěti letech trvání konkurzního řízení dočkala méně než půl procenta svých peněz. 

Navíc bankrot Niko Centra jsme zaplatili my všichni. Státní instituce a podniky, jako finanční úřad, sociální správa nebo České dráhy, totiž dostaly ze svých pohledávek v souhrnné výši téměř čtyři miliony korun pouhých 13 622 Kč.

Pro pořádek uveďme, že Niko Centrum patří akciové firmě Niko, která má akcie na majitele, její vlastníci jsou tak skrytí. Niko Centrum i Niko navíc porušují zákon, protože do obchodního rejstříku dosud nevložily jediný digitalizovaný dokument. Sama Niko a.s. byla v konkurzu v letech 2001 až 2006, tedy i v době, kdy její dcerka Niko Centrum dostala od úřadů koncesi na provoz cestovky.

Benevolentní úřady a špatný zákon

Závěrem ještě shrňme letošní pád eseróčka Partner Alivia. Firma získala koncesi v lednu 2005 a krachla letos 2. května. Věřitelé přihlásili pohledávky za víc než 36 milionů korun, přičemž insolvenční správce dosud uznal něco přes osm milionů. Majetek společnosti se pohybuje v řádech statisíců korun.

Cestovka po vyhlášení úpadku uváděla, že na zakoupené zájezdy neodjede asi 400 lidí, ale ve skutečnosti jich bylo téměř 1800. Uhrazené zálohy v celkové výši 11 milionů jim musela vracet pojišťovna. Konec Alivie se tak zařadil mezi největší krachy v cestovním ruchu za poslední roky.

Případ Alivie ukazuje na špatnou kontrolní práci dohledových orgánů v čele s ministerstvem pro místní rozvoj. Dokládá také, jaké ohromné mezery má zákon o cestovním ruchu, který umožňuje otevřít si cestovku i podnikatelům s konkurzní minulostí plnou dluhů. Je otázkou, jestli dlouho očekávaná a řadou expertů kritizovaná novela zákona č. 159/1999 Sb. přinese v tomto směru nějaké zlepšení.

(rev)

Vytisknout