Po deseti letech se konečně rýsuje odškodné za zranění na safari

10. října 2012 09:26

Zraní vás na dovolené, koupené v cestovní kanceláři, některý z jejích dodavatelů služeb, třeba řidič auta, který jel jako šílený, až jste si pochroumali páteř? Žalujte cestovku o náhradu škody, nechce-li se vyrovnat mimosoudně!

Ilustrační foto: www.safari.com

S žalobou na náhradu škody máte šanci, protože cestovka nese odpovědnost i za domorodého řidiče, třeba někde v Africe, pokud si ho v dané lokalitě najala, a vám jeho služby prodala v ceně zájezdu.

Ale pozor, nárokujte vše co nejdříve, aby se vaše nároky nepromlčely, a připravte se na i více než desetiletý spor, jenž se od obvodního soudu potáhne až k odvolacímu a třeba i k tomu nejvyššímu. Jde o desetitisíce až statisíce korun na odškodnění podle rozsahu zranění a pracovní neschopnosti, proto není divu, že se cestovky úhradě zuby nehty brání.

Vyplývá to i z nejnovější judikatury Nejvyššího soudu, jenž v červenci rozhodoval jeden takový vleklý případ.  Kauzy jsou soudy zveřejňovány pouze za podmínky anonymizování účastníků sporu.

Zde ovšem soud vyslovil klíčovou větu. „Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.

Na Kypru jí řidič džípu div neurazil hlavu

Žalobkyně (její jméno neuvádíme v souladu s požadavkem na anonimizaci), se zúčastnila od 8. 10. do 19. 10. 2001 zájezdu na Kypr, jehož součástí podle smlouvy a všeobecných podmínek byly i tzv. fakultativní výlety, mj. také safari v džípech do přírody.

Žalobkyně se na tento výlet přihlásila a jeho cenu cestovce zaplatila. V průběhu výletu řidič terénního vozidla jel tak rychle, že žalobkyně upadla na rám lavice. Zranila si páteř a klíční kosti.

Obvodní soud dospěl k závěru, že žalovaná cestovka odpovídá klientce (žalobkyni) za škodu na zdraví, která jí vznikla v důsledku úrazu utrpěného na zájezdu. Žalobkyni přiznal 2.400,- Kč na bolestném, 2.250,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění a především 145.361,- Kč na náhradě za ztrátu výdělku.

Další požadavek žalobkyně (klientky) na náhradu za ztrátu na penzijním připojištění ale neshledal už obvodní soud důvodným s ohledem na zánik nároku vzhledem ke lhůtám daným zákonem. Zájezd skončil dne 19. 10. 2001, žalobkyně (klientka) tedy měla svůj nárok uplatnit nejpozději 19. 1. 2002. Učinila tak až 11. 1. 2003.

Cestovka se odvolala. Městský soud žalobu na 145 tisíc následně zamítl, protože klientka podle něho příliš otálela s nárokováním.

Ztotožnil se se zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením, ale zcela odlišně posoudil po právní stránce nárok žalobkyně (klientky) na náhradu za ztrátu na výdělku. Klientka lidově řečeno podle něho prošvihla lhůty.

Městský soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla tento nárok uplatnit ve tříměsíční lhůtě. „Bylo jí hned po ukončení zájezdu známo, že je v pracovní neschopnosti a že je poživatelkou dávek nemocenského zabezpečení, a po uplynutí měsíce pracovní neschopnosti jí byla známa i orientační výše ztráty na výdělku, měla tedy nárok v této lhůtě uplatnit, aby nezanikl,“ zdůvodnil městský soud.

Nejvyšší soud to ovšem městskému soudu letos vrátil k dalšímu projednání, co se týče oněch sporných 145 tisíc, které by ženě měla cestovka uhradit. Zabýval se tím na základě dovolání, které k němu klientka podala.

Lze tedy očekávat, že klientka zhruba po deseti letech na cestovce přeci jen něco vysoudí.

(red)

Vytisknout